Na Esthé jsem byla pozvána na 12hod...Jelikož jsem z opačného konce republiky nějak jsme úplně nenaplánovali cestu autem a přijeli jsme již před 11hod. Ale okamžitě jakmile jsem došla na Esthé vše nabralo dosti rychlých obrátek.
Na recepci jsem zaplatila doplatek finanční částky určené na operaci a následnou hospitalizaci a po 15min si pro mě přišla sestřička, která mě odvedla na pokoj. Pokoje jsou vybaveny polohovatelnými, moderními postýlkami /který nejvíc oceníte až po opce - oooooou jak moc sem na ni vzpomínala doma, když sem na sebe skládala všechny polštáře v domácnosti a pořád to nebylo ono/, velkou 2-dílnou skříní a vlastním soc. zařízením. Ve skříňcě je i pro každou trezor, ale já ho nevyužila, protože jsem s sebou žádné cennosti netahala. V koupelně je k dispozici ručník v případě, že byste si ho doma zapoměly tak, jako já...hlavně že sem postla seznam a pak zapomenu....no přičtěme to nervozitě :)
od sestřičky dostanete ještě andělíčka do kterýho se hned oblečete. Na operaci nosu si můžete nechat vlastní prádlo - resp. kalhotky, podprsenku sundáváme pro vlastní pohodlí. Dostala jsem do ruky ještě 2 papíry, informace o anestezii - tento souhlas musíte po konzultaci s anesteziologem podepsat, druhý byla jen krátká anketa. Propisku vám bez problému půjčí sestřička :)
Následně za vámi až na pokoj přijde anesteziolog. Za svůj pobyt jsem se setkala se 3mi anesteziology a samozřejmě, že ten můj byl ouplně nejlepčí, protože byl můj :) bez nadsázky všichni byli úžasní. Popíše vám jak proběhne anestezie, co můžete čekat...Vyptá se vás ještě na otázky pro něj podstatný. Ty z vás, které berou antikoncepci nebo mají křečové žíly dostanou před opkou ještě štiplavou injekci....
Poté co se můj usměvavý, milý a vtipný anesteziolog MUDr. Michal Otáhal rozloučil, přinesla mi sestřička premedikaci - lék na uklidnění, který jsem mohla zapít malou troškou čaje, jelikož operace byla plánována za cca 2,5hod. V případě, že vaše operace je za delší dobu dostanete cca 2 dcl iontového nápoje.
Poté přišla první zkouška nervů. a to natáhnutí těch příšerných stahovacích punčošek, které jsou prevencí trombozy. Ruce se mi nervozitou už malinko třásly a přeci jen jsem asi už dost odrostla dobám, kdy jsem nosila punčošky v zimě pod kalhoty, takže mi to pár minut zabralo a slušně jsem se zapotila:)
Čekání na zákrok je nejhorší.......honí se vám pořád hlavou měla jsem? Neměla? Můžu to ještě zrušit? V tu chvíli potřebujete někoho blízkýho na telefonu, kdo vás podpoří. Bohužel jsem právě byla jedním z případů, na které prášky ne uklidnění moc nezabírají, takže jsem nezaspala ani na chvilku....
Pak se najednou po zaklepání otevřely dveře, ve kterých stála sestřička a řekla " tak jdeme na to" a už jsem věděla, že necouvnu.....Srdce jsem měla až v krku, když jsme jely výtahem nahoru do 5. patra na operační sál.....Na cestu jsem dostala froté župan z Esthé.....bylo ho třeba....byla mi zima.....
Sestra mě usadila na židličku v rohu v předsálí, koukala jsem na modrý plátno, před kterým se fotí fotky známe jako před a po......a přemýšlela jsem jaký to bude až to bude po...jestli to bude po...pořád sem byla nervózní.....Najednou se ve dveřích objevil Dr. Kment se svým odzbrojujícím úsměvem, podal mi ruku, pohladil po rameni a já v tu chvli věděla, že to bude dobrý....Byla jsem si jistá... Absolutně mu věřím. Udělali jsme asi 8 fotek, ještě jsme spolu probírali jak by měl výsledek vypadat....Shodli jsme se, že se sníží profil, nos zúžíme a vyrovnáme. Poté mě poprosil, abych si ještě na chvilinku sedla....Poslouchala jsem cinkání a povídání ze sálu, vše jsem slyšela tak tlumeně...jakobych se na vše dívala z dálky. V tom se ve dveřích ukázal Dr. Otáhal, který si pro mě přišel až k židličce, na které jsem seděla, pomohl mi vstát, vzal mi župan a rozvázal andělíčka. Cítil, že jsem pořád docela nervózní, tak mě vzal na moment pevně okolo ramen a odvedl na sál . Podpora ze strany všech zaměstnanců Esthé je neuvěřitelná..... Člověk si občas říká, že by bylo fajn tam mít rodinu...do poslední chvilky..jen aby vás podpořili a vzali kolem ramen. Ale musím říct, že všichni v Esthé mi ten pocit dali. Jakoby jsme se znali celej život a jakoby na světě nebyl nikdo důležitější než já, Na moment jsem se stala středobodem jejich života a oni tim mým :)
Četla jsem snad tisíckrát jak krásný je výhled ze sálu na Staromák...já to ani nezaregistrovala. Poté co jsem si sama lehla na operační lůžko mě anesteziolog ještě bezpečně uložil tak, abych měla pohodlí já i moji chirurgové. Sestřička mi zavedla kanylu na infuzi / mimochodem to si v mém případě vyžaduje velký um, který sestřička rozhodně nepostrádá. Kanylu zavedla na první pokus, bez zaváhání i následné modřinky/ anestezii jsem dostala niktrožilně - 3 injekce.....Vzpomínám si, že po první injekci jsem sithla ještě říct " teda, zabírá to docela rychle" a anesteziolog mi řekl " to jsem rád, tak spinkejte" a já spinkala......................
Co bylo po opce až v dalším postu........
přikládám foto punčošek, ve kterých jsme všechny vypadaly jako soubor baletu Národního divadla.....ale je to pro naše dobro a navíc zezadu jsme vypadaly jako tanečnice z Moulin rouge - to protože punčošky připmínají podvazky a dobře padnoucí kalhotky taky zastanou svý :)
xoxo
Yasmine
